Říkejme si o pomoc

Z každé strany na nás míří věty, že Vánoce jsou svátky klidu a míru. Reklamy, kamarádi, příspěvky na instagramu a různé články nás nabádají k tomu, ať svátky prožijeme v poklidu, bez stresu.

Pro někoho je ale stále velkou a důležitou otázkou JAK? Stále kolem sebe vidíme hromady práce na každém kroku – úklid, koupě dárků, balení dárků, smažení řízků…všichni víme, o čem mluvím.

Vraťme se tedy k té otázce. Jak zařídit svátky bez stresu, jak být v klidu, pohodě, jak nasávat tu výjimečnou atmosféru?

Přesuňme se od nás k našim dětem. A pokud děti nemáte? Přesuňte se v čase do doby, kdy vy sami jste byly děti.

„Když budeš potřebovat, můžeš si říct o pomoc, jo?“

Vedeme děti k tomu, aby samy poznaly, když už si neporadí pouze díky vlastním silám a kdy budou potřebovat pomoc někoho jiného.

„Mohla bych ti pomoc?“

Nabízíme pomoc, když vidíme, že je daná věc nad jejich síly.

„Potřebovala bych teď tvoji pomoc.“

Komentujeme své potřeby, kdy je něco naopak nad naše síly.

 

Zkrátka se snažíme téma pomoci přibližovat dětem. Komunikujeme naši potřebu pomoci, ukazujeme jim, že říct si o pomoc není selhání. Ale postupem času tuto schopnost tak nějak ztrácíme. A z vět: „Potřebovala bych pomoct…“se stává spíše „Proč mi tady nikdo nepomůže?“ což zapříčiňuje pocit, že vše leží na našich bedrech. Pojďme zkusit komunikovat naše potřeby pomoci, stejně jako v dětství, ještě stále to není selhání a nikdy nebude. Očekávání je velké a velmi zrádné téma. Nezapomeňme, že nikdo nevidí do naší hlavy a beze slov netuší, co bychom potřebovali. Prožít Vánoce v poklidu je v zájmu všech. Atmosféra a průběh večera je přeci to, co si všichni budeme pamatovat. Jaká panovala nálada, jaké se staly vánoční legrace, kdo jako první rozbil ozdobu…

 

A nějaké konkrétní tipy, jak dosáhnout pohody při svátcích vánočních? Ujasněme si naše priority. Co je pro nás opravdu důležité, co opravdu potřebujeme mít hotové a připravené. Nezapomeňme, že naše potřeby nejsou shodné s potřebami ostatními. Těžko budeme pěstovat potřebu naklizeného bytu u většiny malých dětí. Ptejme se tedy na potřeby ostatních členů domácnosti.

 

Sedněme si den, dva nebo tři společně před Vánoci a vytvořme předběžný plán. Každý může přiložit ruku k dílu, jak svým úsilím může přispět k pohodě všech. Dospělé osoby mohou nabídnout přípravu večeře, děti naopak aranžování stolu. Někdo se může podílet na úklidu, někdo na zdobení stromečku. Někdo peče, někdo zdobí, někdo možná jen kouká na pohádky. Jsem si jistá, že najdete i spoustu aktivit, které chcete dělat všichni společně.

 

Zhodnoťme si, co je opravdu naše představa o těch pravých Vánocích a co děláme jen ze zvyku, protože se to tak dělalo u nás doma. Naši rodiče měli určitě stejný záměr jako my a to mít tento jeden večer v roce dokonalý. Ale nezapomeňme, že jejich představy o dokonalosti se od těch našich můžou v mnohém lišit.

 

Štědrý večer ve vaší domácnosti se týká jen členů domácnosti a nikoho jiného. Zkuste si i přes veškerý nátlak okolí udržet vlastní autenticitu. Co k tomu může pomoci? Omezit sledování sociálních sítí v čase kolem adventu a Vánoc, kde se ve většině sdílí jen to nejlepší, nejkrásnější, ale už ne nejreálnější.

 

Méně je více. Méně druhů upečeného cukroví – větší šance, že se opět nebude velké množství vyhazovat. Méně času stráveného u kupování dárků – více ušetřených peněz a času. Méně věcí pod stromečkem – větší vděčnost. Méně času na sociálních sítích – více autenticity a energie. Méně hádek, tlaku a naštvání – více příjemně prožitých chvil. Méně výčitek o (ne)pomoci – více klidu, spokojenosti a smysluplné komunikace.

 

A co bych chtěla říct závěrem? Děláte to skvěle. Děláte to s nejlepší vědomím a jsem si jistá, že si společně vytvoříte vzpomínky na krásně prožité svátky.